V zahradě plné slunce a ticha, mladá žena leží, sní o lásce a světě blíž. Ukusuje hrozny červeného vína, jejich šťáva jak rubín na rtech jí září.
Před ní na kovovém talíři červené víno, tajemné a hluboké jako noc bez hvězd. Kolem ní zátiší s fíkem, vínem, tichem, vzduchem těžkým od vůně letních dnů.
Pózuje jako bohyně z dávných časů, v očích tajemství, v srdci touha a sen. Ale nikdo tam není, aby ji viděl, jen slunce, víno a chvíle, co plyne věčně.
V jejích rukou hrozen, v jejích očích svět, ve vzduchu tančí ticho, v srdci zvoní smích. Mladá žena, sama, a přesto plná života, v každém okamžiku, v každém polibku hrozna.