Ve světle měsíce, které prosvítalo skrze starou, poněkud skřípající okenní tabulku, seděla mladá žena jménem Eva. Ano, jmenovala se Eva, což bylo dost ironické, vzhledem k tomu, že se nacházela v situaci velmi podobné té biblické. Byla nahá. Ale na rozdíl od své jmenovkyně z Bible, měla Eva před sebou ne jablko, ale bibli.

Na stole před ní, pečlivě umístěná mezi svíčkami a starožitným budíkem, který už léta neukazoval správný čas, stála sifonová láhev a prázdný pohár. „To je ono, základní lidské potřeby,“ pomyslela si Eva s úsměvem. „Voda, víra a… no, prádlo by taky nebylo od věci.“

Zatímco listovala stránkami bible, její mysl začala bloudit. Představovala si, jak by to asi bylo, kdyby žila v Edenské zahradě. „Určitě bych měla víc listů, abych se za ně mohla schovat,“ uvažovala nahlas a rukou si přikryla to, co jí příroda tak štědře nadělila.

V tom se její pohled upnul na rozložitý javorový list, který náhodou zapadl do otevřeného okna. S úlevou se po něm natáhla. „Aha, záchrana přichází v podobě javorového listu,“ zasmála se a list si položila na klín. „Teď už mě určitě nikdo neukamenuje za nahotu,“ pokračovala v sarkasmu.

Ale i přes všechnu tu ironii a lehkost, kterou si Eva snažila udržet, byl v jejím srdci klid. Bible jí připomínala, že i ve světě plném očekávání a pravidel existuje místo, kde může být úplně sama sebou – i když to znamená být nahá s biblí v ruce a javorovým listem jako jediným oblečením.

Noc pokračovala a Eva zůstala v této poklidné atmosféře, pohlcena slovy starých příběhů a občasného šumění listů venku. A tak v této neobvyklé scéně – mezi světem reality a světem víry – našla Eva svůj vlastní malý ráj, kde základní lidské potřeby zahrnovaly mnohem více než jen jídlo, vodu a oblečení.